Vyvěste pirátské prapory! -pozastavení,úvaha....

6. srpna 2007 v 14:57 | Murkaeva |  Děti
Kdysi jsem viděla maminku asi s tříletým chlapečkem. Hošík se neuvěřitelně vztekal,zmítal a ječel a do toho křičel "já chci" a kopnul maminku do holeně. Vůbec mi to nepřišlo vtipné a maminku jsem si změřila s opovržením od hlavy až k patě. Místo aby mu jí plácla a důrazně řekla, že ne,ona jen útrpně a kňouravě říkala " Ale Honásku, to nesmíš dělat,kopat do maminky" . Honásek očividně kašlal na to, co si matka přeje a nakopl jí ještě do druhé, aby nekulhala :-))
Tenkrát jsem si říkala ta matka to fakt nemá pod kontrolou, ta to dítě nezvládá. Myslím, že Honáskovi je dneska už asi tak dvanáct a pokud svou máti netluče do dnes, je z něj klasický puberťák. Co ale znamená mít je (děti) pod kontrolou? Jak se k nim vlastně chovat na veřejnosti,když jindy vcelku hodné a milé dítě,se začne chovat jako idiot a pro okolí jste idot vy-matka a ne to dítě,kterému právě z nevysvětlitelných důvodů cvaklo v hlavě?
Kamarádčina dcerka je neuvěřitelný andílek. Bohužel, jako andílka jí znám pouze z vyprávění. Moc dobře chápu kamarádku,která ječící dcerku občas ignoruje a věnuje se vzteky se zmítajícímu synkovi v kočárku, který právě vysí hlavou dolů. Tuhle mi vyprávěla, že dcera začala ječet na parkovišti a nechtěla nastoupit do auta. Kamarádka si pro ni po prošení a stále klidném opakování "pojď sem a sedni si" a po připoutání mladšího synka došla a plácla jí přez zadek. Tu se zastavila babička a spustila křik. Co tu holčičku mlátíte? Co jste to za matku? Dala jste jí napít? Chudinka maličká,takovou matku....... atd. Kamarádka jí ignorovala. Když mi zcela znaveně tuto scénu vyprávěla do telefonu a kulisou jí byl vzteklý řev obou rvoucích se dětí, štěkot psa a linoucí se dětské písničky z CD, obdivovala jsem ji, že je nezakousla a neukryla do skříně :-))) Její vyprávění zkončilo větou " No co by´s tomu řekla?" Já potkat tuto babičku a být už znavená, vzteky zelená a dítě uječené, sdělila bych jí, že rozdíl mezi naší generací a její je v tom, že oni děti mlátili hlava nehlava rákoskou a nám jsou - byť jen náznaky trestu, vyčítány a zakazovány.
Můj synek je celkem hodné dítě. Byla jsem ze začátku trochu přísnější ,to ano, a měla jsem pevné zásady, ze kterých jsem prostě neslevila. Dítko mě tedy poslouchá a nedělá věci, které se prostě nedělají. Nicméně zrovna včera na velmi nevhodném místě a v nevhodný čas,právě cvakl pomyslný čudlíček a Adámek začal vztekání. Výsledkem toho bylo silnější plácnututí přez ručičku, což mě pak samosebou bolelo ještě víc. Co mě však nadzvedlo bylo ta reakce. "Ale maminko, to snad ne..." tónem CO si to dovoluješ?! A hned se malého ujali a: pojď chudinko,a ty si takový sladký a to se neplácá chlapečka a to se nedělá a pojď si opláchnout to bebíčko na ručičce a ta maminka.....a bla bla bla......." Ovšem nikdo mě nenechal projít cestu potrestání tak jako vždy. Malej zlobí, něco udělá přes několikerý zákaz vzteky, je bit ( málo) a poslán vedle do pokoje od kud se vrací vyplakaný a usměvavý. I já jsem usměvavá, nenazlobená. Řeknu"víš co jsi provedl? Že jsi to nesměl dělat a udělal jsi to?" a já pokud dostal třeba přes ruku malému ručičku pofoukám a pohladím s tím, že příště nesmí dělat nic co mami a tati zakáže. Včera mi ale tento prostor dán nebyl a dítě si z toho odneslo jen to,že je malé a sladké a že maminka je zlá a ošklivá, když ho nebožáčka tak nelidsky bije. A to dostal jen přes ruku.
Já sama malého na veřejnosti netrestám, když se vzteká, zasměji se, když se zmítá na zemi,jdu pomalu napřed a dítko se buď zvedne a nebo se pro něj vrátím. Doma občas dostane na zadek. Faktem je, že můj první stupeň rozčilení je křik. Já prostě křičím. Pokud ani to ho neuklidní dostane na zadek.
Musím ale říci,že jeho první období vzteku je - a za to děkuji nebesům - za námi. Byl mu asi rok a při čem koli co nebylo hned a po jeho, zalehl na koberec a ječel. A já taky ječela ....A ono to trvalo dva dny, týden, dva týdny, měsíc a pořád se nic k lepšímu nepohnulo. Byla jsem s nervy na pochodu, občas jsem seřvala i chudáka manžela, který však cítil a viděl, že je to nesmírně namáhavé celý den být ve vzteklém záchvatu té malé osůbky. Po dvou měsících a kousku,jsem rezignovala. Na větu "pojď půjdeme papat" malý tyran zalehl na zem a začal ječet. Já ho překročila,šla si uvařit snad osmé kafe a ulomit další kousek čokolády. Sebrala jsem ho ze země, posadila do židličky a s klidem mu do řvoucí papulky vložila první sousto na lžíci. A byl klid. Měl papání - ikdyž tedy původně asi ještě nechtěl nebo co, ale byl klid. Pak usnul. Druhý den ráno, jsem jako robot vstala z poslele,šla si dát nakapat kafe, které se od konce kojení stalo mou drogou, a závislot jsem vypilovala tak skvěle, že mi pomalu nestačí ani dva litry denně, ale jsem v relativní pohodě :-))))) Vytáhla jsem ho z postýlky a očekávala hyjenoidní řev a jekot, ale Bůh se nade mnou smiloval a malý terorista držel hubinku a usmíval se na mě. Od té doby se vzteká velice zřídka, ale když už, tak to stojí za to.
Kolikrát mě - zrovna jako dnes- po dopoledni tak třeští hlava a bolí mě celé tělo -a není to tím,že jsem právě posekala půl zahrady- že mám dojem, že jsem bez zastávky skládala uhlí asi tak týden. Začínám chápat rčení MALÉ DĚTI-MALÉ STAROSTI, VELKÉ DĚTI-VELKÉ STAROSTI. Ovšem strašně by mě zajímalo, jak to bude dál? To budu ještě víc urvaná než jsem teď? :-))))) V patnácti ho ovšem už na veřejnosti potrestám a budu doufat, že mi to zcela beztrestně nevrátí zpět :-))))))))))))
Jak na vás reaguje okolí,když jste trestající rodič? Jak to vnímáte vy? Jak přistupujete ke svým ratolestem,když si momentálně zaslouží,přetáhnout přinejmenším pádlem :-)))) ?
Hodné děti,pevné nervy a zlevnění drog jako je čokoláda a káva, vám všem ze srdce a s úsměvem přeje Můrka Evča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 husqvik husqvik | 6. srpna 2007 v 15:45 | Reagovat

Eviku .... já mám spíš opačné zážitky. Nedávno jsem seděl na obědě a úplně mě deptali dvě asi 4-leté děti, které po celé restauraci běhali, honili se a dělali hrozný rámus. Byl jsem úplně vyřízenej, protože chci mít u oděda trochu klidu a řvoucí okolo mě běžící dítě, mě opravdu deptalo. Navíc okolo nich chodili dospělí, co si ke stolům nosili na tácích vařicí obědy, takže riziko opaření poměrně vysoké. Je mi jasné, že dítě je už prostě takové a když mu nikdo neřekne, jak se má chovat a co je neslušné, tak to samo o sobě neví. No a co si myslíš, že dělali páni rodiče? Seděli u stolu, dětí si v podstatě nevšímali, oba si četli noviny a popíjeli kávu. No prostě na ránu .......... A co tím chci vlastně říct? Mě osobně na veřejnosti nevadí rodič, co dítě, které něco udělá plácne přes zadek nebo na něj zvýší hlas. Mě deptají rodiče co nechají své děti dělat co chtějí, když přijdou do obchodu běhají po celé prodejně a člověk má strach, že na sebe něco schodí nebo naopak něco poškodí. Znám to z vlastní zkušenosti: už asi milionkrát jsem na naší prodejně žádal rodiče, aby svoje dítko sundali z vystaveného traktoru, který je pak celý ošlapaný, poťapaný, poškrábaný a takto špinavý by si jej asi těžko někdo koupil. No prostě laksní přístup některých rodičů mě doslova dostává ...... pa pa a pevné nervy :-)

2 murkaeva murkaeva | 7. srpna 2007 v 10:18 | Reagovat

Ahojky, no nechtěla jsem tím říci, že prostě dítko nechám bezprizorně poletovat a dělat neplechu. Sama mám ráda klid a to nejen při jídle, doma ať si stojí třeba na hlavě, ale na veřejnosti se bude chovat slušně. Díky Bohu, chová. Zkušenost z dovolené, na které jsme před týdnem byli , je jen a jen pozitivní. Nebojíme se s malim kamkoli jít se najíst. Sedí způsobně u stolu a hraje si s autíčky. Na dovolené sice trochu pobíhal, protože je nadmíru přátelský s každým prohodil slovo. Pak ale poslechl a sedl si ke stolu a způsobně čekal až přinesou jídlo.

To co tady popisuješ nesnáším také a má zkušenost je podobná té tvé. Já pak ale na dítě téměř neslyšně zavrčím a to vypadne. Tuhle mě nějaký malý neměc v restauraci v Krumlově mlátil do židle. Otočila jsem se na něj a česky jsem mu velce důrazně řekla, aby mi okamžitě přestal mlátit do židle a šel si sednou ke svýmu stolu. A byl klid. :-)))

Díky za komentář a těším se na další :-)

3 Martina Martina | 7. srpna 2007 v 22:17 | Reagovat

Hezky napsané, mluvíš mi z duše. Moje roční dítko je tvrdohlavé, vztekající se a já mám z něj nervy na pochodu. I já jsem dříve opovržlivě koukala na matky, jejichž děti na veřejnosti ječeli a váleli se po zemi a myslela si, že děti neumějí vychovat. Ted už chápu, že to není jednoduché a já se jen modlím, abych to se svým dítkem na veřejnosti nezažila. I když náznaky už jsou: za jízdy v kočárku visí hlavou dolů, v obchodě chce jogurt a ječí přes celou prodejnu, že mu ho nechci dát, ječí a nechce, abych ho vzala za ruku..... No čokolády spořádám hodně. Jinak na veřejnosti ho taky netrestám, jen vynadám, že to se nedělá, chytnu ho a jdeme pryč.

4 jana linhartova jana linhartova | E-mail | 7. srpna 2007 v 23:33 | Reagovat

Tak to je přesný! Mám dvouletá dvojčátka-holky,někdy jsou zlatý a někdy se ten jejich vztek nedá ani vydtžet,tak jen bulím jak jsem neschopná máma a nedokážu je uklidnit a někdy je nechám se vyřvat.Ono to přeci někdy přestane,ne?!

5 Majda Majda | 24. srpna 2007 v 16:32 | Reagovat

Jsem ráda, že v tom nejsem sama :-)))... Než jsem měla své vlastní děti, nechápala jsem rodiče vztekajících se dětí, které na slovo neposlechnou, dětí, které v samoobsluze žmoulají rohlík ještě před zaplacením, atd. Byla jsem znechucená rodiči, kteří posadí dítě před televizní obrazovku, místo aby se poctivě věnovali svým miláčkům.

Teď mám děti dvě. Jedno neskutečně od miminka tvrdohlavé a občas hysterické, pusinku nezavře celý den. Druhé je ve věku, kdy vzteky lehne na zem kvůli nesmyslu, do pusy strčí ten největší hnus, který na zemi najde a je schopné udělat během pár minut z místnosti kůlničku na dříví..:-)) V samoobsluze jsem ráda, že jim můžu zacpat pusu rohlíkem a v klidu si nakoupit, co potřebuji. :-)) A jak je to s televizí? Staršímu dítku občas pustím pohádku a jsem nesmírně vděčná za to, že mám alespoň na malou chvíli klid (ovšem jen do té doby, než malé dítko začne mačkat televizní čudlíky a starší dítě ječet, že mu to sourozenec přepnul na jiný kanál) ...:-))

Omlouvám se za svou dřívější nevědomost rodičům starších dětí...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama