Brrrm, Hát, JO! a Váva

14. června 2007 v 16:25 | Murkaeva |  Děti
Nevím jak vaše dítě, ale moje neustále vrčí. Naučit se dělat brm je asi nejpřelomovější kus jejich života. Adámek to dělá dlouho, ale poslední měsíc či dva nepřetržitě. Nebudu zveličovat -když řeknu téměř 24h denně. Ano opravdu, kolikrát ze spaní vrčí "brm brm" a zase usne. Hůř jsem na tom já. Obyčejně se směji, čímž se proberu a usínám další dvě tři hodiny. Když konečně klimbnu a cítím,že už už usnu, zapláče, zasměje se a nebo častější varianta, zazvoní manželovi budík, aby vstal do práce. Potichu (což je v našem pokoji zcela nemožné :-D ) se krade ke dveřím, ale vzbudí i malého. Ten ještě se zavřenýma očima zavolá "váva" a prstík směřuje ke dveřím. Ne, kdepak nemáme tetu Vávu, ani si nespletl jméno tatínka. "Váva" z neznámé příčiny znamená sušenka. Váva bylo druhé slovo, které se naučil a nepřetržitě ho říká asi od osmého měsíce. První byl táta -pochopitelně, na matku zírám každý den, ta slyší na všechno, takže co bych se namáhal :-) Když otevře ty svá očička, začne vrčet. Venku ví,že jezdí auta, některá na něj čekají u postýlky a tak má potřebu mi to vše povědět.
Ovšem nechápu tu energii. Probudí se,než otevře oči se ihned postaví, ukáže na dveře, zařve "váva", otevře oči a vrčí. V mezipauze volá "mamíííííí, váva" nebo mamíííííííííííí ky" (což je knížka) nebo mamíííííííííí ťaj (čaj), "mamííí brm brm brm" a "mamíííííí hají hají táta" což znamená, že chce k manželovi do postele. Mezitím co já kývu hlavou, dělám že neslyším nebo se rozčiluji ,protože mě prostě nenechá dotáhnout a probrat. Takže vstávám slepá a jako robot jdu pro váva a ťaj, pustím Snídani s Novou, podám brm a ky a zalezu zpět do postele. Někdy ho podezírám, že se mi směje a baví se na můj účet. Zalehnu, zavřu oči a klimbám.... v ten okamžik dostanu knížkou do hlavy a synáček volá "máma, máma vák" (vlak) - našel ho v knížce a rozhodně ho musím hned vidět. "Ano,krásný vlak. Ale papej a bumbej čajík ano?" Dítko přikývne a jen co zavřu oči, prská mi do obličeje čaj "brm brm" protože si v té DĚTSKÉ ENCYKLOPEDII pro žáčky od Žáčka ( Žáčku já tě zabiju!!) našel auto. Setřu si čelo a chci naposledy vzteky zavřít oči. Ťukání do očních víček mi brání ve spaní. Musím odříkávat abecedu, ze předu, ze zadu, namátkově mě zkouší a ukazuje písmena a já musím říkat co to je. Abych nemusela dále číst ta písmena, vstávám a jdu si nechat nakapat kafe, první litr z celkových dvou na den. Jsem tak oteklá,že to cítím. Dívat se do zrcadla je zbytečné, stejně by to byl šok a těch je po ránu více než dosti. A to už slyším ťapat bosé nožičky,které mě následují. V duchu úpím; "mamíííííí" "Co zas?" "mamíííí" "No co je?" "Hát brm" (hrát si s auty ). "Tak dobře,ale musíš si vzít tepláčky" usmívám se a snažím se sama sebe přesvědčit o báječné náladě, krásném ránu a o jistě perfektním dnu,který nás dozajista čeká (To se podaří až po třetím hrnku kafe). Ale dítko nesouhlasí a řve vzteky, jako bych mu rvala ruce. Mám chuť mu naplácat na zadek, ale co, je ráno a já se nebudu rozčilovat :-)
Kolem jedenácté se Adámek probere ze hry a přijde za mnou do kuchyně v kloboučku a holinách. Pochválím ho za správně nasazené holiny a klobouček a zeptám se zda chce jít ven. "Vé hát vé" a tak začíná další fáze dne. Přeprat ho, překřičet mu vysvětlení, že si vezme kraťásky a sandálky. Venku je třicet stupňů a Adámek v teplákách a holinách by budil pozornost nejen sousedů, ale asi i sociálky .
Občas je u nás takový řev, že se divím, že kolem nás nevede protihluková stěna. Kolikrát si říkám, že musím vypadat jako matka dračice,protože jeho řev přeřvávám,aby mě slyšel.Bohužel až příliš pozdě si všimnu či uvědomím,že mám otevřená okna. Jindy zase Adámek řve jen tak,radostí, napodobuje vysavač a podobně.
V neděli se naučil říkat JO! Je to legrace. Všechno je jo, na co nedosáhne to je jo tak dlouho,dokud to nedrží v ruce. Je to roztomilé. Jo zní jak má.
Od pondělí do čtvrtka koukáme na Kouzelnou školku. Skřítek František který jí spolu s moderátorem provází je milován snad v každé domácnosti. Ne jinak je tomu u nás. Maňásek Františka trůní postýlce a také jako obrázek na tričku. Je tak oblíbený,že Adámek ťuká do vypnuté televize a volá ffffffffffffffff fffffffffffff. Jsem ráda o to víc,že u toho většinou nejí. Toto fffffffff fffffffff také znamená, že venku fičí. Většinou u oběda, kouká z okna a najednou se pohne listí "fffffff fffffffffff" a fičí z úst polévku, rajskou, čaj nebo třeba bramborovou kaši. To už umírám. Jeden čas jsem uvažovala, že si koupím ochranný oblek co nosí vojáci v nákazové zóně :-D Naštěstí už tolik nefouká.
Závěrem chci říct,že tento článek nemá bezdětné odradit od početí a ty s menšími dětmi vyděsit tak, že začnou uvažovat,o útěku na Aljašku. Věřte mi,že i když to vypadá šíleně,je to děsná sranda. Dítě změní život, občas z něj udělá peklo,občas ráj ale nejčastěji se žije lépe. Nemyslím si,že rodiče a rodiny,to mají lehké. Finanční možnosti, poklesnutí matek ve společenském žebříčku a totální kolaps dlouholetých návyků není rozhodně to nej nej. Mám na mysli, že dítě tomu životu dá smysl, spád, ale také vás naučí vážit si drobností a přehodnotit celý jeho běh. Najednou běží sice rychleji,ale pořád se něco děje. Žijete, dýcháte, milujete a pláčete pro chvíle, které už se nikdy nevrátí. Nemyslím život před dítětem, ale život s dítětem a chvíle,které jste s ním prožili a stejně máte pocit, že vám protekli skrz prsty. Asi je to normální. Jak už jsem psala v jednom článku "Nejsem dokonalou matkou, díky Bohu,jsem matkou".
A co ty vaši broučci a berušky? Také by jste je nejraději občas zakousli? Napište mi, budu ráda.
Vaše Evča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám článek?

Ano 66.7% (6)
Ne 33.3% (3)

Komentáře

1 Husqvik Husqvik | 14. června 2007 v 16:53 | Reagovat

S tím Františkem jsi mi připoměla nedávný zážitek. U sousedů slavil malej capart narozeniny a rodiče pro něj a jeho malé kamarády připravili překvapení. Přijel mladej Nesvadba (pro pamětníky připomenu, že vystupoval s Upírem a Nálepkovou v MIM TRIU) a byla to hrozná "prdel". Měl tam aparaturu s mikrofonem a muzikou (bylo ho slyšet na půl kilometru) a v tom svym žlutym trikotu, tam běhal po zahradě s hromadou izolačky (měl jí snad 20 kilometrů) a vyráběl z ní zmrzlinu, pilu a jiný nepochopitelný věci. Ty mrňata z něj byly úplně na větvi a my dospělí jsme jenom koukali, hrozná prča ............ Jo a k brmbrmbrm, to znám

2 Majda Majda | 14. června 2007 v 21:25 | Reagovat

Ano, František je oblíbeným společníkem i mojí čtyřleté Aničky :-)) . Jinak brm či bvm (a prskání, které toto citoslovce doprovází) je zase oblíbené slovíčko mého, téměř sedmnáctiměsíčního, Martínka :-)) ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama