"Maminko musíte si pohrát"

13. dubna 2007 v 22:12 | MurkaEva |  Děti
V životě jsou okamžiky, kdy by jste nejradši zmizeli s povrchu zemského, kdy by jste jen vykoukli ze dveří a první pozdrav jste opětovali střelbou ze samopalu.
Pak jsou dny, kdy melete z posledního a máte pocit, že umíráte. Loučíte se světem a ........... přijde rada.
Minulý týden celou naši rodinu dohnala "dvoudenní viroza", ale o dvou dnech nemohlo být ani řeči. V pondělí ve čtyři ráno mě probudil blinkající syn. Blinkal ještě druhý den v deset dopoledne. V šest ráno jsem se z jeho chlácholení cítila malátná a kolem jedenácté napodobyla synovo počínání. Žaludeční potíže nahradila vysoká horečka a mezi tím co mě skutečně druhý den bylo lépe, syn dostal velice urputný průjem. Ještě v pondělí, když Adámek blinkal, jsem telefonovala dětské doktorce s tím, že posílám manžela a nastínila synkovi potíže. "Ani nechoďte, mám plnou čekárnu. Vybublinkujte mu lehkou kolu a dejte suchý rohlík" A tak chudák manžel si vzal dovolenou a jel nakoupit kolu a rohlíky, když jsme spali. Kolu syn odmítl, stejeně jako rohlík, čaj, vodu.... Nic nejedl, nic nepil. Ve středu už mě praní s ním vyčerpávalo natolik, že se mi nevolnost začala vracet a tak jsem vzala synka a dopravila k lékařce. Byla jsem vyčerpaná z věčného boje aby alespoň kapičku vypil,kousíček snědl....Bylo mi samotné zle, protože jsem v noci nespala a malého chovala, nosila, přebalovala ......
Co jsem neřekla je to, že syn nejí rohlíky. Vůbec. V zájmu zdravé stravy, jí tmavé pečivo, ale rohlíky..... ne. Ano, je to má chyba a věřte, že ji plně lituji.
A tak sedím s rozpáleným dítětem v čekárně. Adámek pláče, polehává...... A konečně se "další" týká nás. Vejdu a dítě řve, řve a řve. Doktorka sedí a něco povídá...přes pláč neslyším. Znovu mi říká a zároveň píše na papírek, že Adámek musí mít přísnou dietu - musí vypít 2litry denně a jíst rohlíky, rýži s mrkví, naškrábaný banán, brambory. Nemusím snad psát, že tohle všechno jsem zkusila snad milionkrát. Řekla jsem, že tohle vše jsem opravdu zkusila, že nejí rohlíky a že mi nechce pít a doktorka se podívala pohledem "jsi úplně blbá" a hlasitě zaartikulovala" Maminko, musite si s tím pohrát".
Domů jsem šla jako ve snách. Vyčerpaná a s pocitem viny, jak strašná jsem, že nedokážu dítěti vnutit jídlo, pití........ nic. A tak jsem malému do pusinky násilím dala kousíček rohlíku a dala mu napít. Nešlo to. A tak mě napadlo, že bych mohla malému vodu naředit jednou lžičkou jeho zamilovaného čaje (který jsem rozhodně dávat neměla) a dát mu pár piškotů ( které na tom byli stejně jako malinový čaj).
Druhý den jsem zoufalá psala své švagrové. Telefon se rozdrnčel téměř ihned. Řekla jsem jí co bych zkusila, ale že mám strach. A švagrová? Zkušená maminka dvou dětí, řekla vzácnou větu"Ber je z rezervou" a tak mi Adámek ihned začal jíst. Jedl piškoty, pil vodu s jednou lžičkou svého čaje (normálně jich tam patří šest) a byl ihned veselejší. Proti průjmu nám doktorka ještě poradila novinku Sunaru. A světe div se. Chutná novinka opravdu zabrala.
Ajko díky!!!!
Nyní Adámek již tři dny bojuje s rýmou a kašlem. A já opět třetí noc chovám, nosím a hladím. Uléhám v půl páté ráno a vstávám po sedmé. Sama bojuji se silnou bolestí v krku, ale snídám Redbull, piji skoro dva litry kávy denně a cítím se OK.
Říkám si, že těch pár let, kdy v noci vstávám, chovám a hladím, brzy uteče a já za patnáct let budu ve vzpomínkách plakat nad tím, jak moc rychle to uteklo. Až na synovi vidím, jak je čas neuprosný a sobecký. Jak každý den ukousne jako sousto chleba. A každé to sousto nenávratně zmizí. Už se nikdy nevrátí. Bolí mě to, jako každou matku.
Snad naše maminkovské bolístky někdo poufouká a oni přebolí. Zůstanou jen vzpomínky a miliardy fotek, nad kterými se budeme smát i plakat a doufat, modlit se a přát si, aby jsme dobře vychovali naše děti a oni za to stáli při nás v dobrém i zlém.
Doufám, modlím se a přeji si ............................
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | 21. dubna 2007 v 19:13 | Reagovat

ahojky tak toto jsi napsala moc hezky

2 Martina Martina | 23. dubna 2007 v 19:54 | Reagovat

Něco podobného se i u nás právě děje, dítko má rýmku a kašel a už druhý den málo pije - nechce vodu ani sladké štávy. Dnes jsem volala dr. a prý mám dát roztok Kulíška a kdyby se mi něco nezdálo, tak se teda mám zítra stavit. Moc jsem tomu nevěřila,

že do něj roztok dostanu, obzvláště poté, co jsem ho ochutnala a zjistila, že má slanější chuť. A mé dítko? Ochutnalo a vrhlo se na flašku a kdybych ho nezabrzdila, vypije na ex celou flašku.

3 murkaeva murkaeva | 25. dubna 2007 v 16:22 | Reagovat

Děkuji za milé komentáře. Někdy mi připadá, že lékaři neměli své děti a naši starost o ně nechápou. Tak nemocem fuj a zdraví zdar!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama