Tatínek - Bůh, polobůh nebo komplic pro rošťárny?

14. března 2007 v 19:47 | MurkaEva |  Děti
Jako většina žen matek toužím být pro svého syna ta jediná na světě. Často místo "naše dítě" říkám "mé dítě" a všelijak jinak si jej přivlastňuji a oháním se větou " vždyť jsem jeho máma". Jenže kde je máma, bývá velice často i táta.
Mnohokrát jsem už přemýšlela o tom, jak mě náš syn vidí. Co v něm evokuje slovo "máma"? A co táta? Myslím si, že matky dopadnou v dětském žebříčku oblíbenosti asi hůř.
My maminky jsme na světě takové ty pořád něco chtící, zakazují, plácající a okřikující otravy, které je nutno brát na vědomí, protože se s nimi -ách jo - tráví celý den. To, že uvaříme,vypereme, vyžehlíme, nakoupíme, uklidíme, pohladíme,pochováme, nakrmíme, oblečeme, přebalíme, vykoupeme a uložíme je věc vedlejší a nepodstatná. Ale na druhou stranu, po řád nás volají věčné "mamííííííííííííí,mámííííííí" mě osobně provází celým dnem. Chovat, hrát a číst pohádky také umíme, takže si nás tedy nechají :-)))
Ovšem TATÍNCI!!! Tatínek je hrdina dne. Přijde z práce a dítě se mu zavěsí na kotník jako koule a tatínek ať jde kam jde......tam ho táhne sebou. Už jen když se otevřou dveře a v nich stojí tatínek v celé své kráse, potomkovi jako když někde hluboko v mozečku cvakne čudlík a rozsvítí se červené světlo s nápisem "MATKÁM STOP". V ten okamžik přestanou matky existovat a jsou jen překážka, kterou je nutno obejít nebo oběhnout. Tatínek si zouvá boty, ale jde to ztěžka. Dítko mu vysí na noze jako klíště a odmítá se pustit. Na chvilku se pustí a hlasitě ječí, piští, lítá sem tam a vykřikuje "táta,táta!!!" A tatínek v duchu trpí ovšem navenek se směje, chová a vyhazuje synka do výšky. Tajně - ovšem marně - doufá, že ho to za pět, deset snad patnáct minut přejde. Nepřejde. A tak tatínek potichu a když se dítko nedívá, odchází rychle na wc. Pokud si ale zavře dveře, může si být opět stoprocentně jist, že mu oddaný potomek bude bušit do dveří pěstičkou a nebo tím co zrovna drží - od sušenky, přez kostky po klíče. A tak nechá pootevřeno s modlitbou na rtech "Snad si toho nevšimne". Sedí raději po tmě, aby útočící a zamilované dítě zmátl. Ovšem tatínek jako cíl útoku je velice chabě maskován a je téměř okamžitě objeven. Dítě radostně rozrazí dveře a hra na schovávanou po tmě ho evidentně baví. Tatínkovi pozvolna začíná mravenčit v nohách a tak synka prostě vyšoupne za dveře. Ozve se srdceryvný pláč. Hurá, taťka už je zpět a dítě se mu zavěsí opět na nohu. A tak si tatínek raději lehne na koberec a staví si z lega,otáčí stránky leporel,šimrá maminku na noze a navádí malého, aby to zkusil také.
Nastal večer. Tatínek je doma zhruba tři hodiny, když maličký odchází spát, ale je vyčerpán a hrozně unaven. Natáhne se na sedačku a usne.
Ráno zazvoní budík a taťka vstává. Odchází do práce a abychom si alespoň trochu popovídali, nainstalovali jsme si oba icq. Odpoledne na "kecičky" není čas a večer..........večer není sil.
A tak mi milé maminky řekněte, kdo je tatínek? Bůh, polobůh nebo komplic? Mě se občas zdá, že je to láskou týraná osoba, ale ruku na srdce......................... nepřejeme jim to trochu? Občas se potutelně tajně usmívám a čekám, jakou taktiku odrazu útoku tatínek zvolí. :-))))))))))))))))))))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | 15. března 2007 v 8:35 | Reagovat

To samé se děje u nás doma. Hezky napsané.....

2 Makulka Makulka | 22. března 2007 v 16:27 | Reagovat

:-)) Náš tatínek přichází většinou trošku nevhod - tedy z mého pohledu. Děti už mám konečně v postýlkách a těším se, jak budu mít po celém dni chvilinku čas sama pro sebe....Mladší synek opravdu brzy usne. Ale starší dcerka! Jak zachrastí klíče, cvakne klika, vrznou dveře, rázem dceruška oživne, vylítne jak péro z divanu a v okamžiku je po vysněném pohodlíčku...:-)) Příchodem oblíbeného tatínka se malá usínající holčička změní v hlasitého a čiperného čertíka.....Dál není třeba pokračovat :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama