Karel IV

15. března 2007 v 15:48 | MurkaEva |  Historie
Lásku k historii jsem pocítila poměrně brzy. Fascinovali mě informace v dějepise a později životopisy velikánů. Poslední kniha s historickmi fakty, kterou jsem bez dechu četla se jmenuje "Tragický bál: Život a smrt Pavlíny ze Scwarzenbergu".
Mou nejoblíbenější a pro mne zatím nejzajímavější postavou české historie je Karel IV. Hltám každou zmínku o něm všude kde se dá. V pondělí ráno sedím u opakování soutěže "O Korunu Krále Karla" Sleduji a doufám ve spoustu novinek o této úžasné postavě našich dějin. Nasávám informace a modlím se, abych je nezapoměla.
ŽIVOT KARLA IV
Karel IV rozený Václav se narodil 14.května 1316 v Praze a zemřel 29.listopadu 1378. Byl synem krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Manželství však nebylo šťastné a roztržky mezi jeho rodiči nejprve vedlo k tomu, že Jan syna odtrhl od matky, a poté k jeho internaci na Křivoklátě.Po smrti Jana nastupuje na český trůn. Je to jeden z nejdůležitějších vladařů všech dob, jehož působení a věhlas lze srovnat s moderní vládou Masarykovou, i když Masaryk měl větší přístup k pramenům literárního vzdělání.
Už v r. 1323 byl odvezen na výchovu do Francie, kam dorazil 4.dubna - jeho nejvýznamnějším vychovatelem byl Kliment VI. (příští avignonský papež). Téhož roku byl biřmován a od svého kmotra, jímž byl jeho strýc, francouzský král Karel IV. Sličný,přijal jméno Karel. Zároveň se oženil s Blankou z Valois. Pod tímto jménem vstoupil do dějin. Dosáhl vynikajícího vzdělání, rozhledu, osvojil si cizí jazyky ( němčinu, francouzštinu, latinu a italštinu).Česky se znovu naučil až po svém návratu do země roku 1333. Celý život žil v souladu s principy křesťanství a katolicismu a na jeho hodnotách budoval i Svatou říši římskou. Byl to altruista = člověk humanitně založený, který byl slavným vladařem a přesto nadevše miloval českou zem. Osobní život měl pohnutý, neboť byl 4x ženatý. Jeho manželkami byly: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická a Eliška Pomořanská. Sňatky měly svůj vliv na územní rozvoj české země. Politickou kariéru začal pobytem v S Itálii. Pak přešel na Moravu, nějaký čas žil v Brně. Od r. 1333 je správcem království českého.
Shodou okolností v r. 1346, kdy zemřel Jan, umírá i římský král Ludvík Bavor a Karel IV. je zvolen římským králem. Ujímá se řízení tohoto nadnárodního útvaru evropského.
Karel nebyl v první fázi své vlády jen moudrým panovníkem, ale i klasickým středověkým válečníkem. K válčení a bitkám ho předurčovala nejen bujná povaha, ale i konstituce: na svoji dobu byl neobvykle vysoký (173 cm) a robustní, ideální "těžký rytíř". Stejně jako když se za mladých let účastnil válečných výprav po Itálii a dalších oblastech, i když seděl na trůně, vášnivě vyhledával boj. V roce1347 mu papež zaslal list, ve kterém ho kárá za vyhledávání soubojů a chování neodpovídající královské důstojnosti. Karel na to zareagoval tím, že se snažil být více nenápadný, nicméně v skrytu patrně pokračoval v tomtéž stylu až do roku 1350, kdy jej opustil poté, co těžce onemocněl a strávil několik měsíců na lůžku. Důvodem měla být podle legend rozšiřovanými královským dvorem otrava, po níž dočasně ochrnul na všechny 4 končetiny, ovšem skutečnost byla zcela jiná a tato historka měla patrně jen zakrýt skutečnou příčinu, kterou bylo vážné poranění krční páteře.
Neexistuje záznam, jak ke zranění došlo, nicméně je přesně takové, jaké by se dalo očekávat u rytíře v plné zbroji , který spadne z koně hodně nešťastným způsobem. Předpokládá se, že Karel se patrně zúčastnil inkognito turnaje nebo nějakého jiného podniku, během kterého byl sražen z koně a dopadl velmi nešťastně na bradu, přičemž si vykloubil a zlomil dolní čelist a vážně poranil páteř páčením krku o okruží. Poranění se časem vyhojilo a pohybové schopnosti krále se částečně obnovily, ale o účasti na dalších rytířských turnajích už nemohlo být řeči: doživotním následkem bylo vadné držení těla, omezená pohyblivost a vybočení hlavy. Jak již bylo řečeno, se zraněním páteře zřejmě souvisí i vážné poranění čelisti, které natrvalo zdeformovalo králův skus.
Královský titul pro Karla IV. byla pouze etapa jeho cesty k vrchní moci - nastala na Hod boží velikoční 5.dubna 1355 byl Karel (spolu s Annou Svídnickou) v Římě korunován římským císařem.
Jeho oficiální titul byl latinský a zněl takto: Karolus Quartus divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex. Tam byl papežovým zástupcem Césarem (papež pobýval v Avignonu) jmenován. Jeho korunovace byl znamenitý evropský akt. Karel IV. byl vyzván Petrarcou a Cola di Rienzou, aby hl. město říše přenesl z Prahy do Říma a aby se pokusil obnovit slávu a universalitu Svaté říše římské - první požadavek odmítl zcela, druhý - pokusil se objektivně, politicky vést celou říši. Proto jel na konci 60. let 14. stol. do Říma znovu a v Itálii se pokoušel scelit a propojit italsko-německé území. V roce 1355 se Karel IV. pokusil vydat zemský zákoník Majestas Carolina , návrh však musel stáhnout pro odpor panstva (formálně jej nestáhl, ale prohlásil, že nešťastnou náhodou shořel). Koncem roku 1356 Karel vydal Zlatou bulu Karla IV., zákoník, který uzákonil výsadní postavení českého krále a českého státu v říši, určil počet světských a duchovních kurfiřtů i jejich vzájemné pořadí. Platil ve Svaté říši římské až do do roku 1806.
V rámci říšské politiky Karel IV. neustále vymezoval postavení českých zemí a jejich vztah ke Svaté říši římské. Umnou politikou diplomatickou i sňatkovou se mu dařilo rozšiřovat územní vymezení Čech, a to nejprve tak, že sňatkem s Annou Falckou připojil Horní Falc (mezi Chebem a Norimberkem) = Nové Čechy, Karel IV. si na něm zakládal. K českým zemím připojil zbytek Horní Lužice a Dolní Lužici a sňatkem s Annou Svídnickou dokázal získat poslední knížectví slezská - hl. Svídnicko. Aby si Karel IV. tyto slezské oblasti udržel natrvalo (byla to strategická obl.), uzavřel sňatek s Eliškou Pomořanskou (vnučka polského krále Kazimíra). Posledním ziskem bylo braniborsko, po němž také toužil a dokonce se proto zřekl části Nových Čech. Zasahoval i do velké politiky evropské - pokusil se smířit papežství avignonské s římským. Bylo to těžké. Přál si, aby papežství přešlo do Říma.
Karel IV, jako věhlasná osobnost středověká, se především cítil českým králem. Tuto funkci plnil rád a s velkým životním nasazením. Zasloužil se o to, aby se Praha stala hl. městem Svaté říše římské, alespoň v době jeho panování.
Od r. 1346 začal pracovat s plným nasazením a nesmírně důsledně pro rozmach českého království. Vydal celou řadu dekretů, které odstartovaly cíle a taktiku české politiky.
R. 1346 byli vydány dekrety o postavení českých zemí uvnitř říše, o úloze českého krále, je vymezen poměr Slezska k českým zemím. To byly věci zásadní a strategické.
K vnitřímu životu země vydal tato nařízení:
1) Byl vydán dekret k založení Karlovy univerzity - vstoupil v platnost v roce 1348
2) byl vydán dekret o založení Nového města pražského - ve své době vytvářelo moderní tvář tehdejší Prahy.
3) Z rozhodnutí Karla IV byl budován Karlštejn, jako letní sídlo a také hrad Kašperk na sušicku což mělo vojenský a strategický význam.
Zakládal vinice a sady. Vytvářel cesty pro český obchod. Jeho vztah k české společnosti byl mnohovrstevný. Dobře vycházel se dvěma duchovními činiteli - Arnošt z Pardubic a Jan Očko z Vlašimi - jejich spolupráce pomáhala českému království. Jan Očko z Vlašimi byl první český kardinál.
Karel IV. také budoval administrativní aparát země - komoří a purkrabí pocházeli z nejvyšších šlechtických rodin v zemi; podkomoří - měšťané. Vztah ke šlechtě byl komplikovanější - problémy měl s rodem Rožmberků. Vedl spory i s cechy, hl. v Praze. V posledních letech doby Karlovy se začínají objevovat první společenské rozpory, které signalizovaly nastupující středověkou krizi, která v Čechách vyvrcholila husitstvím.
Řešil také problémy nástupnické. Václav II. se stal správcem českých zemí - vlastnil část Horní Lužice, Dolní Lužici a Slezsko. Zikmund obdržel Braniborsko a Jan část Horní Lužice a zbytek Braniborska.
Největší Karlův přínos se projevil v rámci kulturního dění země. Od r. 1348 existuje Karlova univerzita, která má tři základní fakulty - teologickou, právnickou a lékařskou a doprovodnou fakultu artistickou, ze které se později stala fakulta filozofická.
Byl i autorem svého životopisu Vita Caroli. Dochází k rozmachu české literatury (hradecký rukopis), rozvoj německé literatury - Jan ze Šithoře, spis Ackerman aus Böheim.
Probíhaly práce na svatovítské katedrále - stavitelé Matyáš z Arasu a Petr Parléř z Mindu. Rozvíjí se výtvarná tvorba - mistr Theodorik, mistr Třeboňský a Vyšehradský.
SMRT KARLA IV
Banální zlomenila nožního krčku Karla upoutala na lůžko, kde 29.listopadu 1378 císař zemřel na zápal plic. Význam Karla IV. Lucemburského pro Česko je obrovský - za jeho vlády se České království stalo centrem Evropy, Praha byla sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívala neobyčejný hospodářský, umělecký a kulturní rozvoj. České královstí dovedl k vrcholu, který se pak už nikdy neopakoval. Již Karlovi současníci si byli jeho významu vědomi. V pohřební řeči po jeho smrti byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti. Takto ho nazval jeho přítel Vojtěch Raňkův, profesor na francouzské Sorbonně. Karel IV. je pohřben v královské hrobce v chrámu sv.Víta na Pražském hradě. Původní hrobka, kterou skutečně založil, se nachází v prostoru mezi dnešním oltářem a oltářním stolem.
RODINA - PŘÍBUZENSTVO
Otec: Jan Lucemburský
Matka: Eliška Přemyslovna
Manželky: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická, Alžběta Pomořanská
Prvorozený syn : Václav IV
Syn: Zikmund Lucemburský
Dcera: Anna Lucemburská
Bratr: Jan Jindřich
Nevlastní bratr: Jan Český
Děda: Jindřich VII Lucemburský
Děda: Václav II
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terik Terik | Web | 15. března 2007 v 15:50 | Reagovat

ano rada bych ji studovala

http://krasnazviratka.blog.cz/0703/moje-prvni-soutez-o-nej-blog-2007-zachvili-zacne

hlasujte pro Bambaj

diky moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama